Jak jsem se dostala k pejskům, konkrétně k tollerům? Během let, kdy byly děti malé, jsem často poslouchala jejich prosby o pejska. Bydleli jsme v bytě, kluci byli malí a spoustu svého času jsem věnovala právě jim. Takže jejich prosby vyslyšeny nebyly. V roce 2014 jsme se přestěhovali z bytu do domečku, kluci vyrostli, stali se z nich samostatní studenti a já jsem najednou měla spoustu volného času. To byla ta správná doba na přivítání nového čtyřnohého člena rodiny. Otázkou bylo, jaké plemeno? Tollera jako první objevil manžel. Po prvních fotkách a popisu plemene jsem se začala o zrzavé pejsky intenzivně zajímat. Poslední volný pejsek na nás čekal v Brně v chovatelské stanici Red Champignon. Osobní setkání s Bertou a Kometou, rodiči našeho Harryho, bylo pro mě silným zážitkem a ujištěním, že toller do naší rodiny neodmyslitelně patří.

Harryho jsme si domů přivezli v červenci roku 2014 a od té doby nás zrzavý čtyřnožec provází téměř na každém kroku. Díky Harrymu jsem poznala a stále poznávám fajn lidi, kteří stejně jako já tráví spoustu času se svými psími kamarády, ať už tréninky, zkouškami nebo jen společnými procházkami.

Právě na tolleřích setkáních jsem poznala fenku Vikču a její majitelku. Začala jsem přemýšlet o rozšíření naší smečky. A povedlo se. V únoru 2018 jsem si domů přivezla Cayu z chovatelské stanice Lucky Duckling.

Protože toller je aktivní všestranný pes a jen procházky mu rozhodně nestačí, věnujeme se spolu několika psím sportům. S oběma, Cayou i Harrym, se aktivně věnujeme obedienci, noseworku a dummy tréninku.

Na podzim 2020 se Caya stala chovnou fenou a založila jsem chovatelskou stanici HanyJoy.